Ruediger
Dahlke :
Čím
onemocněl svět ?Dr. Ruediger Dahlke (nar. 1951) je německý lékař a terapeut v oblasti přírodního léčitelství, homeopatie a psychoterapie.
Ve své knize se zaměřil na kritiku a překonání moderních mýtů, které ohrožují budoucnost lidstva.
Podle Dahlkeho těmito mýty jsou: mýtus o pokroku a mýtus o přednostech svobodného trhu.
Podrobnou recenzi napsal pro Britské listy pan Stanislav Heczko (http://www.blisty.cz/art/22810.html ), podstatná její část je zde:
Diagnóza a projevy nemoci naší civilizace
Podle R. Dahlkeho ve zdravé společnosti by se materiální růst měl přeměnit v růst kulturní, což se neděje v dostatečné míře a má to své následky. Předně odstranění zaostalosti zemí Třetího světa v těchto podmínkách povede k ekologické katastrofě. Přitom nelze předpokládat, že tyto země budou schopny splácet úroky ze svých zahraničních dluhů (s. 19).
Trpí i lidé ve vyspělých zemích. Např. míra neplodnosti mladých amerických mužů překročila 50% (s. 21). Kvůli reziduím DDT v mateřském mléce život člověka začíná v mnohem škodlivějším prostředí než kdy předtím. Genové technologie zase mohou vést ke vzniku uniformovaného lidského pokolení (s. 22). Předimenzovaná zdravotnická zařízení přitom nepřispívají k rychlému uzdravení pacientů (s. 26), kteří jsou postižení četnými tzv. civilizačními nemocemi (nádory, nemoci srdce a krevního oběhu, revmatické nemoci, cukrovka, alergie, roztroušená skleróza, Alzheimerova nemoc, tinitus, deprese, anorexie, otylost...). A navíc v předimenzovaných nemocnicích jsou vhodné podmínky pro vznik tzv. hospitalismu - tendence choroboplodných zárodků vytvářet si rezistenci vůči lékům. Ve velkých městech Prvního světa hrozí lidem rovněž duševní zbídačení a tragická duševní osamělost (s. 29). Rozsáhlá intelektuální specializace vyvolává nejen duševní osamění, ale vede také ke vzniku „odborného idiota”, a to nejen ve vědě, ale i medicíně. Zdá se, že kvůli nadměrné specializaci už nebude nikdo odpovídat za nic (s. 32).
Důraz na individuum a jeho specializaci mimo jiné zmenšuje životní společenství. Např. v USA se množí bezdětné páry tzv. dinks - double income no kids čili dvojí příjem, žádné dítě (s. 33). Logicky také mizí ochota k solidaritě mezi generacemi. Základem je v moderní společnosti všude masovost v nejširším slova smyslu. Zmasovění ovšem vede k svým protipólům - k individualizaci a osamění, jimiž rovněž trpíme (s. 37).
Začarované kruhy moderní společnosti se podle názoru R. Dahlkeho opírají o tři základy (s. 37 -39):
- kvantita je nadřazována kvalitě
- neochota smířit lineární vidění světa s kruhovým vidění světa (jak to symbolizuje spirála)
- jednostranné zdůrazňování racionálního, intelektuálního „mužského” pólu skutečnosti na úkor „ženské” stránky (světa mýtů, poezie a hudby)
Konečný obrat v podobě katastrofy je však nutný, s ním (s ní) přijde i nový počátek (s. 54). Zda tento obrat bude vynucen násilím nebo bude proveden vědomě, je podle R. Dahlkeho ještě pořád v našich, lidských rukou.
Katastrofy hrozí zejména jako důsledek globálního oteplování, kdy teplotní křivka stoupá již od roku 1980 a čím je větší teplota, tím víc se hromadí energie pro bouřky a lijáky (s. 57). Navrhované klimatické burzy problém neřeší, představují jen kšeftování s právem znečišťovat životní prostředí (s. 58). V pozadí stojí enormní nárůst počtu obyvatel, světové ekonomiky, světového obchodu a spotřeby fosilních paliv. Od roku 1950 se počet obyvatel Země zvýšil dvojnásobně, světová ekonomika zvýšila svůj výkon až šestinásobně, spotřeba fosilních paliv pak vzrostla čtyřnásobně (str. 60 - 61). Světový obchod přitom rostl (kvůli subvencovaným cenám energie) čtyřikrát rychleji než produkce zboží. Spotřeba čerstvé vody se ztrojnásobila a voda se stává nedostatkovým zbožím (nejen na Blízkém východě tak hrozí válka o vodu). Tyto čísla podle R. Dahlkeho dokládají pravdivost slov Maxe Otto Brukera, že nejvíce ohrožují základy našeho života hospodářské a peněžní problémy (s. 65).
Nelze mimo jiné přehlédnout vazby otroctví na globalizující se trhy. Ve světě žije v nesvobodě (otroctví, nucené práce, dlužní poroba) až 200 milionů lidí (s. 68). K vojenské službě je přinuceno na 300 tisíc dětských vojáků (chlapců). V Evropské unii je na sexuálním trhu vykořisťováno 250 - 500 tisíc cizinek a jen v Japonsku je sexuálně zotročeno na 40 tisíc Thajek (s. 74). Koncepce trhu bez hranic i jinak vede k polarizaci společnosti. Na globalizovaném trhu není už jisté žádné místo. Koncerny rostou, protože propouštějí zaměstnance (s. 86). Produkce se převádí na externí partnery (tzv. outsourcing) a stále se snižuje počet zaměstnanců při současném zvýšení produktivity (tzv. downsizing). Přitom na 70% chudých Američanů má práci pouze za minimální mzdu - jde o tzv. working poor (s. 92). 80% chudých Američanů disponuje pak jen o málo více než 6% celkového finančního bohatství USA. Od počátku 90. let rovněž klesá průměrný příjem západních Němců (s. 93).
Na druhé straně - nadnárodní korporace se dělí o 2/3 světového obchodu a ze 100 největších ekonomik světa koncerny ovládají 51, národní vlády pak jen 49 ekonomik. Globální trh se přitom řídí heslem: „The winner take it all“ čili „Vítěz bere všechno“ (s. 94). Proto drtivá většina prohrává. Podle Jeremy Rifkina v souladu s Paretovým zákonem 80% prohrává a vítězí jen 20% (s. 95). Většina lidí se tak stane volnou (racionalizační) rezervou pracovní síly. Naopak velké firmy jsou na tom velmi dobře. Např. firmy Mercedes a BMW už od roku 1993 neplatí v Německu žádné daně. Přitom kvůli ztrátám v tuzemsku dostala firma BMW od státu 32 milionů marek. V Německu celkově činí dotace nebo dary bohatým víc než 100 miliard marek (s. 97).
Vývoj tak jednoznačně směřuje k extrémní koncentraci moci a není ani trochu přirozený (s. 99). Buduje se tím totiž tržní diktatura, zaniká svrchovanost národních států, politici se stávají pomocníky kapitálu (s. 100). Globalizace tak líčí na demokracii past. Zaniká střední vrstva, naopak vzniká „mediální demokracie“ a o vítězích ve volbách rozhodují peníze. Investující příslušníci středních vrstev jsou zároveň pachateli i oběťmi takového stavu věcí (s. 106). Pod tlakem akcionářů a analytiků „trpí“ i topmanažeři. Celkově se náš hospodářský systém (kasinový kapitalismus v terminologii Susan Strangeové) chystá zničit společnost, která ho drží při životě, stejně jako prostředí, v němž se mu daří (s. 109).
Podle R. Dahlkeho skutečnost vyvrátila teze Adama Smithe, neboť se ukázalo, že trh nezná žádné hodnoty a ignoruje otázku po smyslu. Odmítnout nutno i tezi Miltona Friedmana, že sociální odpovědnost hospodářství spočívá jedině ve zvyšování zisků. Následná polarizace společnosti vede jenom k radikalismu, dnes hlavně pravicovému (s. 111). Růst moci koncernů vede k úbytku moci jednotlivce a vzestupu koncernů odpovídá i sestup náboženství, zvlášť křesťanství (s. 121). A také celosvětová amerikanizace v hospodářství, politice a ekonomice (s. 130). Přitom se opomíjejí stinné aspekty amerického životního stylu (american way of life) - kultura chamtivosti, sociální nezodpovědnost, vysoká kriminalita, nemilosrdné pojetí práva v duchu Starého zákona (s. 135). Je to důsledek v USA vládnoucí puritánsko-protestantské morálky, která žádá od člověka neustálé pokání, zvýšené úsilí o pracovní výkon a snahu se zalíbit přísnému Bohu (s. 143).
Hospodářský růst v USA (nazývaný někdy zázrakem při tvorbě pracovních míst) pak znamená víc levné práce a mnohem méně peněz pro velkou masu lidí, což jistě není správným řešením (s. 179). Pracovní a volný čas i odměny jsou nespravedlivě rozděleny. Někteří lidé jsou přetíženi, jiná mají nadbytek času (nezaměstnaní). Jedni lidé pak nemají čas na zotavenou, jiní na ni nemají peníze a další, bohatá smetánka, hledá marně exotické rozptýlení a vnitřně se nudí (s. 186). I polarizace společnosti v oblasti příjmů, pracovního a volného času naznačuje, že budoucí střety budou probíhat spíše uvnitř společnosti, tedy že budoucí války budou většinou občanskými válkami (s. 202). To jistě není žádná skvělá perspektiva a tak je velmi žádoucí hledání možných východisek. R. Dahlke několik zajímavých východisek nabízí.
Možné způsoby léčby naší civilizace
Podle R. Dahlkeho vyhnout se možným budoucím katastrofám o občanským válkám vyžaduje upustit od společenské hry zvané projekce, kdy hledáme viníky v jiných lidech. Je nutno přestat svalovat své problémy na jiné a přihlásit se k vlastní odpovědnosti (s. 207). Politika by měla dobýt zpět akceschopnost a získat mezinárodni rozměr (s.209). Jednotlivec by měl začít u sebe, pak volit strany, usilující řešit problémy (s. 211). A to ve smyslu zbavit naši společnost nebezpečné závislosti na energii a neomezeném růstu (s. 223). To vyžaduje odvrátit se od velikánství, centralizace, zmasovění a přiklonit se k decentralizaci a regionalizaci (s. 230). Vzniknout by měl celosvětový kartelový úřad.
Na úseku zaměstnanosti je žádoucí přijetí koncepce „méně práce pro více lidí“, spočívající ve snížení týdenní pracovní doby. Znamenalo by to nejen přechod na čtyřdenní pracovní týden, nýbrž také zavedení různých variant individuálního utváření pracovní doby (jako je tomu již např. u Volkswagenu). Zavést by šlo rovněž nárok na jeden rok volna (tzv. sabatový rok), jak je tomu v Dánsku. V budoucnu by pak měli vymizet „dříči“, kteří lidem ubírají práci a projevují se tak jako škůdci společnosti (s. 241).
Ceny energie by se měly odvozovat od skutečných nákladů, což by přineslo žádoucí omezení dopravy a obchodu. Zdanit by se měla i letecká doprava (letenky, letecký benzín, letiště). Rozvíjet by se měla hlavně veřejná doprava. Nezbytná je recyklace a ekologická daňová reforma (s. 242). Zvýšit by se mělo využívání solární energie, větrné energie, vodní energie a zemského tepla. Přechod na alternativní energie by mohl vést i k tvorbě nových pracovních míst. Na této bázi by pak bylo možné dosáhnout nového (ekologického) hospodářského zázraku (v terminologii Franze Alta) a plné zaměstnanosti bez tradičního rabování přírodních zdrojů a znečišťování životního prostředí.
K uskutečnění tohoto zvratu máme dostatek technologií, nezbytná je ovšem změna hodnotových představ a jejich restrukturalizace (s. 246). Měli bychom mimo jiné začít daleko více uznávat práci v sociální sféře a patřičně ji i finančně oceňovat. Také pro nutnou hlubší změnu našeho vědomí je údajně dost předpokladů (s. 247). Přelom tisíciletí by mohl přinést epochální přelom, v němž by se kyvadlo odvrátilo od extrémního egoismu (s. 247). Lidé by mohli pak nastoupit stezku individuace (popsanou C. G. Jungem), která vede přes integraci stínu do já k vyššímu já a překonává tak ego. Přitom nutno naléhavě dosáhnout zastavení populačního růstu (s. 249).
Exponenciální růst by měl probíhat ve sféře vědomí. Aby se mohla spustit lavina ve vývoji vědomí, nezbytné je dosáhnout tzv. zlomového bodu (tipping point). Uplatnit by se tu mohl zákon malého počtu (popsaný Malcolmem Gladwellem), podle něhož málo jedinců může zasáhnout mnoho lidí. K tomu je potřeba jednak tzv. znalců čili lidí, kteří řeší vlastní problémy a přitom se podílejí na řešení problémů druhých, jednak tzv. zprostředkovatelů, kteří šíří dál poselství znalců. Aby poselství inspirovalo adresáty k činu, tomu mají napomáhat tzv. prodejci, specialisté na zakotvení poselství (s. 254). Zvlášť by se mohli uplatnit charismatičtí prodejci, kteří by mohli lidem posloužit jako tzv. udělovatele souhlasu (s. 257). Úkolem udělovatelů souhlasu je inspirovat lidi k podobným činům, jako vykonávají udělovatelé. Potřeba znalců, zprostředkovatelů a prodejců se týká rovněž propagace zdraví a ochrany životního prostředí.
V těchto záležitostech nelze spoléhat na koncerny či vlády, které závisejí na koncernech (s. 259). Musíme začít sami, teď a sami u sebe. A pak strhnout jiné svým příkladem a jednáním. Je třeba správně oslovit lidi a dovést je ke zlomovému bodu. Určitý počet „obrácených“ jedinců může vytvořit „kritickou masu“ a „pohnout světem“ (s. 260). Staré motivace (zisk a moc) přitom nutno nahradit novými, jak to již radil Erich Fromm (s. 261). Čili je potřeba si stanovit nové priority - ve prospěch svůj i naší Země. Zní to vše jistě velmi dobře. Otázkou je, zda tento postup je skutečně dostatečný a z věcného i časového hlediska realizovatelný.
